Slovník

  • Alergeny – látky ze skupiny bílkovin, glykoproteinů nebo polysacharidů obsažené v jídle, prachu, roztočích, srsti, rostlinných pylech, které při vniknutí do organizmu způsobují u alergických osob vznik alergických onemocnění. Výtažek z některých alergenů může sloužit k přípravě diagnostických testů, které umožňují zjistit příčiny přecitlivělosti, a také k výrobě vakcín pro lékařské účely.
  • Alergie (nebo také přecitlivělost) – patologická, kvalitativně odlišná odpověď tkáně na alergen, která spočívá v imunologické reakci související se vznikem protilátek, které po sloučení s antigenem vedou k uvolnění různých látek – mediátorů zánětlivého stavu. Může se projevovat mírně, jako v případě rýmy nebo slzení, nebo také životu nebezpečným anafylaktickým šokem a smrtí.
  • Pylová alergie – neboli senná rýma (polinóza) je sezonní, alergický zánět nosní sliznice a spojivek, často s astmatickými záchvaty a také někdy s reakcí jiných orgánů např. kůže nebo trávicí soustavy.
  • Antigen – je látka, která je schopna vyvolat imunitní odpověď organismu a spojit se s protilátkou.
  • Astma  – zast. záducha (lat. Asthma bronchiale) -chronické, zánětlivé onemocnění dýchacích cest, vyvolané nadměrnou reakcí průdušek, která vede k opakovaným záchvatům dušnosti a kašle, k nimž dochází zejména v noci a nad ránem. Příčinou těchto záchvatů je skutečnost, že buňky dýchací soustavy vylučují množství mediátorů, které vedou k rozsáhlému, proměnlivému omezení průchodu vzduchu dýchacími cestami, které často ustupuje samovolně nebo vlivem léků.
  • Atopie – dědičně podmíněná náchylnost k anafylaktické reakci (u 60 – 70 % nemocných existují v rodině atopická onemocnění). Etiopatogeneze ještě stále není zcela objasněna. Existuje syndrom poruch buněčné odolnosti a vegetativního nervového systému. K atopickým onemocněním patří astma (astma bronchiaile), alergická rýma, atopický ekzém.
  • Bakterie  – jednobuněčný mikroorganismus, který se v taxonomii nachází na hranici rostlinné a živočišné říše. Skládá se z 3 hlavních součástí: cytoplazmatické membrány, cytoplazmy a chromatinu. Cytoplazmatická membrána se dělí na buněčnou stěnu, která se skládá z komplexu polysacharidů obsahujících kyselinu muramovou a která udržuje v určitém místě obsah cytoplazmy, a cytoplazmatickou membránu, která se nachází hned pod buněčnou stěnou (velmi tenká membrána) a která se skládá z bílkovin a tuků.
  • Atopická onemocnění  – atopické reakce mohou vést k poruchám činnosti celého organismu (životu nebezpečný anafylaktický šok), ale většinou se týkají jednoho tělesného ústrojí nebo orgánu. V souvislosti tím rozlišujeme tato onemocnění:
    • nosu (sezónní nebo celoroční alergická rýma),
    • průdušek (atopické astma),
    • kůže (atopický ekzém),
    • očí (alergický zánět spojivek),
    • trávicího ústrojí (potravinové alergie).
  • Mikroorganismy  – (jinak bakterie, mikroby – název pocházející ze spojení řeckých slov mikros – malý a bios – život). Jednobuněčné organismy (mikroskopické velkosti, měření v mikrometrech), ke kterým se řadí viry, bakterie, sinice, rostlinné řasy, houby, živočišní prvoci. Rozlišujeme (z hlediska role): 1. choroboplodné mikroorganismy, k nimž patří viry, část bakterií a prvoků (výtrusovci, bičíkovci) a některé houby, 2. velmi užitečné mikroorganismy způsobující fermentaci nebo hnilobu.
  • Záducha  – viz: astma
  • Cigaretový kouř – tabákový kouř je širší pojem než cigaretový kouř, protože zahrnuje kouř z doutníků, cigár, fajfek. Tyto pojmy se často zaměňují. Tabákový a cigaretový kouř, podobně jako dým pocházející z jiných zdrojů, je aerosol, který se skládá z pevné a plynné složky. V hořící cigaretě vzniká vlivem teplotního gradientu určité chemicko-fyzikální dynamická rovnováha mezi plynnou a pevnou složkou a složkou, která je za běžných podmínek tekutá. Proto se popisuje jako tekutě pevná nebo tekutě plynná složka. Pro zjednodušení si lze pomoci pojmy: plynná složka, pevná složka – obě vznikají v oblasti hoření tabákového válečku, jehož teplota dosahuje 900° C.
  • Histamin – vylučuje se vlivem spojení imunoglobulinu IgE s alergenem; hlavní mediátor alergické reakce, jejímž konečným efektem mohou být poruchy trávení, kožní změny, rýma, astma… Antihistamika představují základní prostředek v boji proti nejrozšířenější alergii, která je závislá na IgE.
  • Imunoglobuliny E (IgE)  -protilátky přítomné v nadměrném množství v oběhové soustavě alergiků. Vysoká hladina celkového IgE ukazuje obvykle na alergii, ačkoliv to ještě nevypovídá o tom, na co je člověk přecitlivělý. To je známo až po vyšetření na jednotlivé alergeny. K tomu je zapotřebí specializovaných laboratorních metod.
  • Pylový kalendář – – mapy a výkresy, které zpracovává Centrum pro výzkum alergenů v životním prostředí a které ilustrují koncentraci pylů různých rostlin v různých klimatických oblastech Polska (www.alergen.info.pl/kalendarz/index.html).
  • Prach – – jsou vysušené drobné částice potravin, spory plísní, části hmyzu (také jejich výměšky), pyly, útržky tkanin a vláken, prášky, pudry, srst, kousky lidské kůže atd. Prach v domácnosti způsobuje řadu nepříjemných komplikací např. alergická onemocnění. Koberce, knížky, krytiny, obložení, povlečení jsou jedním z největších zdrojů prachu. Je zodpovědný také za nesezónní alergickou rýmu, která představuje akutní i chronické alergické onemocnění. K jejím projevům patří záchvaty kýchání s různou intenzitou, hojným čirým sekretem a pocitem neprůchodnosti nosu. Prach jako respirační alergen způsobuje tyto příznaky po celý rok. Obtíže se však stupňují v zimním období, kdy používáme radiátory a zdroje tepla. Ty vysušují nejen vzduch, ale především sliznice dýchacích cest. Takto postižené sliznice nejsou schopny chránit organismus před útokem alergenů.
  • Znecitlivění – snižování přecitlivělosti na alergen pomocí očkování. Metoda doporučená zejména při alergické rýmě, zánětu spojivek a u mírnějších astmatických stavů. Spočívá v podávání zvyšujících se dávek ve formě injekcí nebo ústně podávaných kapek. Ústní vakcíny (jsou snadnější a příjemnější pro aplikaci, ale dvakrát dražší) lze podávat už pětiletým dětem, s injekcemi je potřeba počkat o rok později. Plná tlumící léčba trvá čtyři až pět let.
  • Protilátky – bílkoviny, které se skládají ze čtyř peptidových řetězců – dvou stejně těžkých a dvou stejně lehkých. Dělí se do pěti tříd: imunoglobuliny M (IgM), imunoglobuliny G (IgG), imunoglobuliny A (IgA), imunoglobuliny E (IgE), imunoglobuliny D (IgD).
  • Pulmonolog – lékař, který se zpravidla zabývá dětmi, které trpí na méně častá onemocnění dýchacího ústrojí. Je připraven hledat odpověď na tyto otázky:
    • proč dítě kašle?
    • proč předepsané léky nejsou účinné?
    • co jsme přehlédli u dítěte, které trpí nepříjemnými obtížemi.

    Pulmonolog je také odborník na interpretaci různých užitečných vyšetření, která hodnotí činnost plic.

  • Alergická reakce – Alergická reakce se definuje jako specifický druh intolerance na veškeré cizí bílkoviny. Je však potřeba uvést, že k tomu, aby došlo k vyvolání této reakce, musí daná osoba přijít do kontaktu s alergenem. Nelze totiž být přecitlivělým na něco, s čím se člověk setká poprvé. Předpokládejme, že naše dítě během prvních návštěv u kamarádky přišlo do kontaktu s kočkou. Na počátku se příznaky alergie nemusí objevit. Po nějaké době se však může ukázat, že se imunitní systém našeho dítěte rozhodl, že už nikdy více nechce pobývat v blízkosti kočky.
    Toto je průběh alergické reakce:
    Faktory prostředí, které jsou zdrojem cizí bílkoviny -> průnik cizí bílkoviny do organismu -> produkce IgE -> stimulace různorodých buněk (mastocytů, eozinofilů, lymfocytů) -> vznik tzv. „chemické kaskády” -> alergické příznaky: kašel, nosní sekret, produkce hlenu, dušnost, vyrážka atd. Pokud patříme k alergickým osobám, pak cizí bílkovina na kůži může vyvolat okamžitou produkci IgE, která v dalším pořadí způsobuje mobilizaci zbývajících sil alergické reakce. Pak se může objevit vyrážka (kopřivka nebo vřídky). Pokud naše dítě vdechuje prach, pak IgE vzniká v nosní dutině – následuje reakce, čili kýchání a výtok hlenu z nosu. Naopak svědění očí svědčí o tom, že do nich pronikl nějaký alergen ze vzduchu (např. pyly trav nebo sloupnutá kůže zvířete). Sípání a kašel jsou znakem toho, že dítě vdechlo bílkovinu, která následně v průduškách spustila reakci prostřednictvím IgE.
  • Roztoče – mikroskopičtí živočichové z třídy pavoukovců pavoukovití, kteří žijí v blízkosti člověka (na jeho kůži, v povlečení, v prachu z domácnosti). Jejich výměšky patří k nejsilnějším a nejrozšířenějším respiračním alergenům.
  • Anafylaktický šok  – Anafylaktický šok je typem okamžité alergické reakce, k níž dochází po opakované expozici alergenem. Je vyvolán rychlým uvolněním mediátorů produkovaných histaminem a IgE protilátkami z tukových buněk a bazofilů, což vyvolává odpověď cílových orgánů. Tato reakce se může týkat témě každého orgánu, ačkoliv nejčastěji reaguje kůže, plíce, trávicího ústrojí a oběhová soustava. Závažnost anafylaxe může být různá. Od středně vážné kopřivky nebo otoku až po anafylaktický šok, čili vážnou poruchu oběhové a dýchací soustavy, což může mít za následek až smrt.
    Anafylaktický šok je vážná, životu nebezpečná alergická reakce celého organismu. Dochází k němu zpravidla okamžitě při kontaktu se spouštěcími látkami nebo alergeny, např. léky, kontrastní látky, krevní preparáty a hmyzí jed.
    Viditelné příznaky anafylaktického šoku jsou:

    • zarudnutí kůže, svědění, otok po celém těle a někdy také vyrážka
    • dýchavičnost způsobená otokem hrtanu a spasmem průdušek
    • pokles krevního tlaku související s kolapsem oběhové soustavy a zvýšenou průchodností vlásečnic
    • nevolnost a zvracení

    První pomoc při anafylaktickém šoku:

    • okamžité přerušení kontaktu s alergenem např. zanechání podávání léků,
    • stálá kontrola základních životních funkcí
    • uložení postiženého do protišokové polohy,
    • přivolání rychlé lékařské pomoci.